Potkala jsem chlapce s motýlími křídly.
Byly mu sotva čtyři. Šel po přechodu
a přestože pár kroků na maminku ztrácel,
byl pánem situace.
Vykračoval si hrdě a nebojácně,
jistý sám sebou.
Měl velký den,
neboť splnil se mu sen.
Sen, o kterém se jiným jenom zdá,
jemu už dnes stal se skutečností.
A už jen tím faktem samotným,
jako by se vznášel.
Nad všemi,
kteří pouze sní,
místo aby své sny přetvářeli
ve skutečnost.
On totiž měl motýlí křídla.
úterý 24. května 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)