Potkala jsem chlapce s motýlími křídly.
Byly mu sotva čtyři. Šel po přechodu
a přestože pár kroků na maminku ztrácel,
byl pánem situace.
Vykračoval si hrdě a nebojácně,
jistý sám sebou.
Měl velký den,
neboť splnil se mu sen.
Sen, o kterém se jiným jenom zdá,
jemu už dnes stal se skutečností.
A už jen tím faktem samotným,
jako by se vznášel.
Nad všemi,
kteří pouze sní,
místo aby své sny přetvářeli
ve skutečnost.
On totiž měl motýlí křídla.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Kuš, to je ale pěkné, moc pěkné, zacloumalo mě to v duši
Krásné...
pohladilo mi to duši, moc pěkné
Já chci taky :)
hezké....
Okomentovat